Chůze jako lék

V čem mi chůze pomáhá?

Proč je pro mě lék? A jak pracuji se strachem? 


"Pěší výlety jsou mým výstupem z komfortní zóny. Pomáhají mi překonávat a přijímat strach."


Chůze je pro mě lék, protože mi dává prostor učit se být sama se sebou a současně mi pomáhá urovnat si myšlenky. A tak občas vyrážím na kratší denní procházky nebo jen tak bloumám po městě. Někdy vyrážím na tůry mimo svůj domov na několik dní.

(moje nedávné tůry: Sušice - Blatná, Porto - Santiago)

STRACH

Vše začíná opět v dětství

Jako malí jsme přišli na svět a začínali jsme poznávat svět kolem sebe. Z počátku jsme zaměřeni hodně na sebe, až postupem času se učíme vnímat ostatní kolem sebe, jako naši součást a učíme se s nimi komunikovat.

Jako malí přicházíme na svět bez strachu, protože čeho bychom se měli bát že? Vybíráme si své rodiče, utváříme si také první představu o životě. Jak žijí naši rodiče, jak se chovají k sobě, co dělají...později je to naše okolí a kamarádi,...

Učíme se spoustu věcí. Třeba víru v sebe a své schopnosti. Taky se ale učíme být obezřetní a občas mít z něčeho trochu strach (protože pokud ho mají lidé kolem nás, říkáme si a přistupujeme na to, že bychom ho měli mít taky). Ale čeho bychom se vlastně měli bát a proč?

Naše okolí nás tvaruje aniž si to uvědomujeme. Čeho se bojí naše okolí, dopadá i na nás a stává se tak naší součástí.

Například: chodíme kolem plotny a rodiče vždy jančí, abychom se nespálili a tak i my začneme být obezřetní. Pokud to naše okolí přehání s péčí a ochranou o naše bezpečí, můžeme si v sobě vytvořit blok nebo strach z věcí a situací kolem nás.

Tak je to s jakoukoli situací v našem životě, která v nás vyvolá pocit strachu.


"Pokud víme z čeho máme strach, můžeme do této situace nahlédnout a udělat malý krůček naproti strachu." 


Jak se strachem pracuji?

První věc, která mi pomáhá je milovat strach. Možná to někomu zní bláznivě, ale mě to funguje. Vysvětlím to napříkladu:

Po každém vztahu, kterým jsem prošla jsem se učila být sama (a myslím tím partnerský vztah, ale také třeba osamostatnění se od vztahů s rodinou). A tak jedna z věcí, kterou jsem se ve svém životě učila je nemít strach ze samoty. Tento svůj strach jsem si uvědomila po delším čase, ale jsem vděčná, že k tomu došlo. A tak jsem se vzápětí rozhodla nebojovat se strachem, ale naopak ho přijmout jako svou součást. Uvědomila jsem si, že strach je jen pocit, který vychází z nějaké situace, která se mi v minulosti stala a nebo jsem tento strach přejala od svého okolí.

A tak se vždy podívám na "strachovou" situaci a řeknu si, co by se vlastně mohlo stát nejhoršího a jak bych případně situaci řešila, když by na to přišlo :) Potom si vizualizuji, jak chci aby situace dopadla a je to...jsem klidná a v bezpečí. Vím kam jdu a vím co chci.

Zní to jednoduše? Je to jednoduché! (ne vždy samozřejmě...záleží na nás, jak situaci vnímáme a jak rychle ji zpracujeme - stále je na čem pracovat, ale v tom je to kouzlo). 


"Zvládneme vše, co si dokážeme představit. Jsme silnější než sami tušíme."



Jaké strachy jsem přijímala?

Přijímala jsem tedy strach ze samoty nebo z jistot, které mi nabízí pohodlí ve vztahu či v práci. Dřív jsem se bála třeba i vycestovat "sólo", ať už do cizí země nebo jen někde poblíž.

Co jsem se naučila?

Přesvědčila jsem se v tom, že mi krůčky do mých strachů fungují. Někdy jsou kroky menší a někdy bych řekla, že jsou to přímo skoky. 

Každý takový krok, mě posouvá mílovým tempem, tam kde chci být. 

Proč je pro mě chůze lék? 

Naučila jsem se milovat samotu o samotě, ale i s někým. A pochopila jsem, jak je pro mě tento čas důležitý.  Potřebuji ho proto, abych mohla být s druhými lidmi naplno a věnovat jim svůj čas v plném vědomí přítomnosti.   

Měním přístup k sobě a k ostatním lidem kolem sebe. Dokážu být mnohem víc empatická vůči druhým lidem právě proto, že rozumím jak je občas těžké vykročit do nejistých vod.


TRÉNINK

A tak vykročte a trénujte.

Může to být právě třeba chůzí a návštěvou neznámých míst.


"Milujme svůj život a dělejme věci s láskou a jednoduše proto, že nám dávají smysl a naplňují nás."



Můžeme si být jisti, že nikdy se zpět z cest nevrátíme stejní. Každému samota přináší něco jiného. Co je ale jisté, že nás léčí. Nemějme proto ze samoty strach, ale učme se ji milovat, až pak můžeme přijmout někoho do svého života, kdo to bude mít podobně jako my.


Přeji Vám krásné cesty ať už o samotě nebo společně

s láskou em