Předávání energie aneb síť kterou tvoříme

Jak spolu komunikujeme?

Rozvíjíme všechny možnosti naší komunikace?

Jak využít v komunikaci smyslové vnímání?

KOMUNIKACE


"Všichni společně utváříme dokonalou síť."


Když se podíváme kolem sebe vidíme a vnímáme, že spolu komunikují zvířata, která se dorozumívají smyslovým vnímáním. Komunikují spolu jinak než slovy. Mají rozvinuté smyslové vnímání - dorozumívají se třeba prostřednictvím zvuku, pachu ale mohou vnímat třeba i své pocity? Inspirace a doporučení v knize Citový život zvířat od Petera Wohllebena.

My lidé máme k dispozici navíc řeč, tedy slova a komunikaci.

Pokud bychom, ale řeč neměli, jak bychom spolu komunikovali jinak?

Pravděpodobně naprosto stejně jako vše živé kolem nás. Ať už jsou to třeba zvířata nebo rostliny či stromy. Reagujeme na okolí pomocí smyslového vnímání. Slyšíme, vidíme, cítíme a vnímáme skrze naše myšlenky a pocity. Určitě se Vám stává, že se v nějaké blízkosti člověka nebo lidí cítíte dobře a někde naopak hůře.

Čím to je?

Vnímáme energii, která nás spojuje. Pokud bychom se nenaučili mluvit, jak bychom společně komunikovali? Pravděpodobně bychom to nedělali jinak než skrze pocity a smyslové vnímání.

Řekla bych, že smyslové vnímání je způsob komunikace, který jsme jako lidstvo trochu zapomněli a možná právě proto, že jsme se naučili mluvit a tento způsob komunikace jsme převzali za jediný možný. Můžeme ale pracovat současně na jiných způsobech komunikace a to je třeba právě smyslové vnímání. Určitě tento způsob komunikace nemusí být pro všechny, ale věřím tomu, že jakmile se nad tím jen trochu zamyslíme, zjistíme, že propojení smyslového vnímání a řeči nám vše mnohem usnadní.


ENERGIE a SMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ 


Proč se učit a trénovat smyslové vnímání?

Cítili jste se někdy v přítomnosti nějakého člověka skvěle? nebo naopak vám v nějaké společnosti nebylo dobře?

Asi to známe každý a já jsem hledala řešení na své otázky proč a jak to mohu změnit. Zjistila jsem, že je to opět o nás a tuto energii můžeme ovlivnit. V naší moci je vytvořit si prostředí, ve kterém je nám dobře.

Co je cílem jakékoliv komunikace?

Podle mě je cílem se domluvit. Zamysleme se tedy nad tím, jak často se prostřednictvím slov prostě domluvit nedokážeme, ale pocity z domluv vnímáme.

Už jako děti pro nás bylo mnohem důležitější prostředí ve kterém se nacházíme a pokud jsme v bezpečném prostředí, kde se cítíme dobře, dobře se nám pracuje, jsme klidní a vyrovnaní a žijeme beze stresu.

Mojí motivací je vytvářet kolem sebe příjemné prostředí, protože jedině pak se cítím dobře. Moje potřeba je tedy harmonie.

Jak si tedy kolem sebe vytvářet harmonické prostředí?

Opět v tom nemusíme hledat žádné složitosti. Je důležité porozumět co v danou chvíli potřebujeme a své potřeby naplnit.

Co je ale ještě důležitější je VNÍMAVOST a VŠÍMAVOST svého okolí a lidí v něm. O svých potřebách a pocitech bychom proto měli s lidmi kolem nás mluvit, ale také se rozvíjet v NASLOUCHÁNÍ. Naslouchejme slovům druhých lidí a jejich potřebám.


"Vždy je cesta, která vede k naplnění potřeb všech, kteří společnou cestu chtějí najít. Někdy je jen potřeba ustoupit z PŘEDSTAVY naší vlastní cesty, protože pak může vzniknout CESTA SPOLEČNÁ. Třeba je trochu jiná, než jsme si představovali, ale za to je mnohem harmoničtější."


Proč vnímám jako důležité mluvit o pocitech a nepotlačovat je?

Jak moc si s odstupem času pamatujeme o čem jsme se bavili třeba před rokem s kamarádem? Co si ale pamatujeme?

Z jakéhokoliv setkání nám zůstane pocit. Tedy dokážeme říct, jak jsme se cítili na nějakém místě, ve společnosti lidí nebo třeba v určitém období. Pocity jsou pro nás tedy dlouhodoběji zapamatovatelnější než informace a slova (pokud si slova či příběh nezapíšeme nebo jinak nezaznamenáme:).

Když to tedy shrneme a propojíme slovní komunikaci s naši smyslovým vnímáním zjistíme, že nejjednodušší cesta, jak společně dokázat mluvit, je mluvit o svých emocích.

TRÉNINK

Naše vnímání můžeme opět trénovat a rozvíjet, což je super. Učíme se, poznáváme se a rozvíjíme se :) 

Každý známe různé druhy emocí ať už těch, které pojmenováváme jako pozitivní (radost, láska, vzrušení, natěšení,...) nebo jako negativní (strach, lítost, smutek,...). Tyto pocity v nás můžou vyvolávat naše naplněné či nenaplněné potřeby.

Zkuste tedy sledovat své pocity v situacích, které se Vám opakují.

1. Můžete si je sepisovat například tak, že si popíšete SITUACI a EMOCI, kterou to ve Vás vyvolalo. Pak se rozhodnete zda tento pocit ještě chcete zažívat a nebo ne. Vše můžete změnit tedy i svůj pocit, který ve Vás daná situace vyvolává.


"Jakmile jednou zjistíme příčinu a rozhodneme se ji změnit, tak aby se nám žilo lépe, situace se nám již přestane opakovat."


2. Pokud neradi píšete, můžete tento princip sebereflexe trénovat ve své mysli.

Většinou kombinuji obě techniky, podle toho jak je situace pro mě závažná a někdy mi psaní pomáhá, protože se na situaci můžu podívat i s odstupem času.

Příběh em aneb něco málo na vysvětlení :)

Bylo léto a já jsem šla s mamčou na koncert Vlasty Redla, který vystupoval na prázdninách v Telči. Nutno brát v potaz okolnosti - mamča na něm byla v loňském roce a tak neměla až tak velkou potřebu ho vidět znova, ale když jsem jí navrhla, že bych na koncert ráda šla spolu s ní, dlouho se nerozmýšlela a koupila lístky.

Na koncert jsme se těšily a vše krásně vycházelo. Krásné klidné odpoledne v Telči se odvíjel podle našich představ a počasí nám přálo taky. Nakoupily jsme nějaké dárečky, poseděly jsme u jídla a následně u kávy. Blížil se koncert, ale rozhodli jsme se, že půjdeme až přesně na čas, protože se nám nechtělo stát v dlouhé frontě, která se štosovala od zámku skoro do půlky náměstí.

Koncert měl za 5minut začínat a tak jsme vyrazily směr zámek. Počítaly jsme z variantou, že si na nádvoří zámku nejspíše nesedneme, protože jsme si nevystály frontu. A tak jsme přišli na nádvoří, které bylo plné sedících lidí, ale i stojících a na nádvoří se skoro nedalo dostat.

Začala jsem vnímat energii lidí za svými zády, když jsme začaly hledat místo, kam bychom si stouply, abychom aspoň kousíček z koncertu taky viděly. A protože mým záměrem je vždy najít řešení, které by vyhovovalo všem a věřím, že to jde tak jsem se řešení opět rozhodla hledat:)

Šli jsme z jedné strany nádvoří, pak z druhé a vzadu jsme procházely mezi lidmi. Místo bylo, ale stály bychom před sedícími lidmi a to mi nepřijde moc fajn vůči nim. A tak jsme hledali dál. Úplně vzadu bylo několik plných laviček u zdi, na nich seděli lidé a tak mamču napadlo, že by se lavičky mohly posunout kousek dopředu a my bychom si stouply za sedící lidi, tak abychom jim nebránily ve výhledu. Podle mě to byl úžasný nápad a bylo by to skvělé řešení, kdyby se chtěli domluvit i sedící lidé. Nakonec jsme to zkusily dvakrát a všichni nám odvětili, že se chtějí opřít a tedy, že to pro ně není řešení :/ Bylo to zvláštní, trochu smutné...jejich potřebu bych pochopila, ale pokud vnímám i potřeby druhých lidí hledáme řešení. Zamrzel mě jen způsob komunikace, který říkal: "Můj komfort, moje místo a nic jiného mě nezajímá."

A protože s lidmi nebojuji, tak jsem slušně poděkovala a odešli jsme:) Chvilku jsme stáli a přemýšleli jsme kam bychom si stouply, abychom tedy nikomu nepřekážely, ale zároveň aby nám bylo příjemně. Zajímavé bylo, že i kapela vycítila potřeby publika a komentovala celou situaci, velmi respektujícím způsobem. Organizátoři hned přinesli další lavičky a snažili se celou situaci vyřešit tak, aby všem bylo příjemně.

Nakonec jsme místo našli. Sice jsme nějak extra neviděli, ale měli jsme kolem sebe prostor a fajn atmosféru, žádnou mačkanici a nepříjemné pohledy v zádech. Usedla jsem na zem vedle kamenných schodů, vedle paní s pánem sedících na karimatce. Cítila jsem z nich pohodu a úplně jinou energii než od lidí, které jsem potkala před chvílí. Mamča našla krásné místo na lavici, kde se mohla dokonce i opřít a skvěle viděla. No a já jsem zůstala v úžasu, když se paní vedle mě hned všímavě a ochotně natáhla po karimatce a jednoduše ji otočila, abychom si na ni sedly obě.

Bylo mi skvěle a děkovala jsem za to, že si koncert můžu užít v příjemné atmosféře.

Co z toho plyne?

Energie nemusí být někdy naše a můžeme cítit energii druhých lidí, zároveň v nás odráží naše vlastní emoce a pocity. My se ale vždy můžeme rozhodnout, jestli v energii chceme být a tedy jít do boje a nebo jestli této energii poděkujeme a rozhodneme se jít dál. Vytvoříme si pak energii tam kde jsme mezi svými a kde je nám dobře. 

"Všichni jsme propojeni a vytváříme kolem sebe energetickou síť. Stejná energie PŘITAHUJE stejnou energii. Pokud nám někde tedy není dobře stejnou energii si k sobě přitahujeme. Co je ale řešení? Máme možnost volby a rozhodnutím měníme i svou energii kolem sebe. Energii předáváme našimi pocity, myšlenkami a slovy."

Proto je pro mě harmonické prostředí, kde:


"Cítíme lásku a mluvíme s láskou"


S láskou a vděčností em