Příběh dokonalého obalu

ZROZENÍ KOUZELNÉHO PLÁŠTĚ


Když se naše duše rozhodla přijít na svět, rozhodla se komu se chce narodit a co se chce naučit, možná se ale taky nedobrovolně narodila do těla ve kterém nechtěla žít. Nepropojila se s ním a tak v něm nebyla spokojená.

A tak začala žít v těle, ale nebyla v něm příliš spokojená a tak ho trestala, možná ho i obviňovala a už vůbec mu nedávala lásku a péči. Dlouho se za svůj obal styděla a není divu, přece nemohla vědět, jak bude vypadat Postupem času si, ale začala uvědomovat, že tento obal je její. Vybarvoval se přesně podle toho, jak se v obalu cítila. Někdy měl jednu barvu v různých odstínech a jindy byl třeba i celý duhový.

A tak mu začala věnovat péči. Zkrášlovala ho a všechny trhlinky, které vnímala jako nedokonalosti na kráse byly najednou pryč.

Obal začal být mnohem více úhledný a přesně podle jejích představ. 

Najednou jej vnímala jinýma očima a pochopila, že je kouzelný. Dokázal se měnit podle různých období a taky se začal sám uzdravovat. Trhlinky se už léčily samy a ona najednou cítila, že je přesně tam kde má být...je doma, v tom nejdokonalejším obalu, který byl pro ni stvořený:)

A pokaždé když snad jen na vteřinku o svém obalu zapochybovala, tak si hned řekla: Děkuji ti, Miluji tě, Jsi Dokonalé:)


"Každé tělo je jiné, ale každé je dokonalé! Důvěřujme mu a naslouchejme." 


ZKOUŠKA PLÁŠTĚ & SETKÁNÍ

Em se rozhodla, že svůj plášť vyzkouší a začne podnikat výlety do tajného světa snů. Vždy se na to krásně nachystala, pokaždé trochu jinak.

Dnes ráno vstala do nového dne a těšila se, že si kolem sebe udělá krásné prostředí, čisťounké a voňavé. A tak uklidila nedokonalosti svého domova, aby měl stejně krásný plášť jako má ona. Začala prát všechny obaly, které kolem sebe viděla. Svlékla peřiny a potahy ze židlí a dala je do pračky.

Potom se s chutí pustila na úklid usazeného prachu, který pokrýval jednotlivé kusy jejího oblíbeného nábytku. Zvlášť záležet si dala na krásné dřevěné komodě, která byla její oblíbená, možná proto, že si ji upravila podle sebe. Vyzdobila ji krásnými keramickými úchytkami. Každá úchytka byla jiná stejně. Jedna byla zdobená jen černými linkami, které utvářely kruh a kolem kruhu byli malinké černé tečky. Tu měla em nejradši, možná protože byla jednoduchá a čistá a hodila se kamkoliv.

Po tomto úklidu si řekla, že dala svou péči domovu a že by si tak zasloužila malý výlet. Nechala se vést a svému plášti důvěřovala a tentokrát nechala rozhodnutí na něm kam ji zavede a co zažije.

Plášť měl dnes barvu pastelové zelenofialkové s drobnými perleťovými odlesky. Byl krásný a cítila se v něm skvěle. A tak mu vyslovila důvěru a oddala se jeho vedení.

Položila se na svou pohodlnou pohovku, kterou měla moc ráda. Byla v krásné hnědé barvě země s různými polštáři, které mohla měnit podle nálady. Zahalila se pláštěm a její víčka začaly těžknout. Najednou se přenesla někam, kde ještě nikdy nebyla, aspoň si to myslela. Navštívila veliký dům.

Objevila se v pokoji, který byl čistý a působil na ni uklidňujícím dojmem. Jakoby každá věc, která ležela kolem měla své jasně dané místo a svůj důvod. Chvíli tam byla sama zřejmě aby se trošku rozkoukala. Najednou se otevřely dveře a vstoupil do nich její velmi dobrý kamarád Doller. Znala ho ze svého dětství, ale už ho velmi dlouho neviděla. Byla, ale moc ráda, že ho vidí, protože se s ním vždy cítila klidně a v bezpečí. Byl to takový ten kamarád, co je Vám nablízku když to potřebujete. Pamatovala si, jak si společně hráli a hodně se smáli. Hodně společně tvořili a zkoumali vše kolem sebe s velikým nadšením a radostí ze života. Ze všeho nejradši si četli. Našli si vždy společně nějaké příjemné a klidné místo, někdy v parku, jindy ve svém domově nebo třeba na zahradě v houpací síti. Společně každý donesl nějakou knížku a pak si vzájemně předčítali. Bylo to krásné dětství, na které em velmi ráda vzpomínala.

"Jéé, Ahoj Em, to jsem moc rád, že jsi tady, už jsem myslel, že se tě nedočkám."

Objal jí něžně kolem krku a s velikou láskou se na ni usmál. 

Em chvilku problesklo hlavou, jestli mluví opravdu na ni, ale rychle zase zpozorněla.

"Ty jsi mě čekal?" s malým údivem odvětí em.

"No jasně, čekal jsem kdy dorazíš, jak jsme se domluvili."

Em se opět trochu podivila. Trochu stydlivě zamrkala a trochu se začervenala, protože si vůbec nepamatovala, že by se kdy s Dollerem domlouvala, že se potkají v tomto krásném domě.

"Ani nevíš, jak moc ráda tě vidím a jsem vděčná, že jsem tady. Ale maličko se stydím, protože si nepamatuji, že jsme se domluvili, že se tady potkáme."

Em měla trošku strach, aby nebyl Doller smutný, že si jejich domluvené setkání nepamatuje a tak vše říkala tak jak cítila s jistou pokorou a rozvážností, aby se ho nedotkla.

Ale Doller byl naprosto klidný a vyrovnaný, jakoby to pro něj nebyla nová zpráva a tak ho vůbec neznepokojila.

"No jasně to chápu, myslím, že jsme na to oba na chvíli zapomněly."

Doller se na kratičkou chvilku odmlčel a na čele se mu vytvořila taková malinká vráska lítosti a starosti. Jakoby mu bylo líto, že se neprobudil o chvilku dřív. Hned, ale pokračoval.

"Neboj se, já se probudil až teprve nedávno a začal jsem vzpomínat na všechno co jsme spolu prožili. A hned jsem se začal rozpomínat na všechno o čem jsme spolu mluvili, že ještě společně zažijeme. Už se moc těším a vůbec nevadí, že si naše domluvené setkání nepamatuješ. Jsem moc rád, že jsi tady a vím, že postupně se rozpomeneš na vše co jsme si společně přáli prožít."

Jeho oči věnovaly em veškerou pozornost. Měly stejně krásnou hlubokou zemitou barvu, jako její pohovka na kterou při tom skoro zapomněla.

Doller se usmál, chytl em za ruku a pak jí vyslal myšlenku.

"Každý den tě provedu jedním pokojem, který se v tomto domě nachází. Každý pokoj je jiný, bude se ti to líbit. I já jsem dostal dar, když jsem se narodil. Stejně jako tvůj plášť je kouzelný je kouzelný i tento dům."

V každém pokoji se budeš moct něco nového naučit a nebo si připomenout co jsi kdysi uměla, ale už jsi to zapomněla nebo si na to v poslední době neměla čas vlivem hektické doby.

POKOJE - TRÉNINK

POKOJ - úklidu - stříhání a umývání vlasů (barva vlasů se em mění podle nálady - vlnité, rovné, barevné - kouzelné)

POKOJ - inspirace tvoření - malování, hra na cello, psaní, vaření, čtecí... (v tomto pokoji se chce em zdržet chvilku déle, aby prozkoumala jednotlivé oblasti) - zmrzlina, káva, chutě,..

POKOJ - pro návštěvy - klid a harmonie, krásné rozhovory, inspirace (příroda, vítr, déšť,slunce,...)

POKOJ - podle jejich představ - je kouzelný (em se tak z tohoto pokoje může přenést kamkoliv kde zrovna chce být - někdy zavítá do přírody, jindy do cizí země, někdy zůstane doma a zkrášluje si pokoj, tvoří,...TADY Z TOHO POKOJE JE em NADŠENÁ A VYBERE SI HO.)

Takový pokoj si přece vysnila, může dělat vše co má v životě ráda a co ji naplňuje a být přesně s tím koho má ráda a komu může pomoct.

"Myslel jsem si, že si vybereš tento pokoj, mám ho taky ze všech nejradši, proto se v něm pohybuji velmi často a možná proto jsem mu vymyslel jméno MŮJ POKOJ" vesele ale skromně se zasměje...

"Počkej, ale když si vyberu tento pokoj, jaký bude tvůj?" ptá se em Dollera

Doller s jiskrou v oku a s klidným hlasem odpoví:

"Neboj, to je jenom název o mě nemusíš mít strach. Víš já už nepotřebuji pokoj, mám přece celý tento kouzelný dům. Můžu navštívit různý z těchto pokojů, někde se zdržím déle a jinde jen chviličku. Dělám to vlastně podobně, jako ty. Dělám to co zrovna cítím a potřebuji a jsem přesně tam, kde můžu být prospěšný.

Můj domov je v mém srdci a proto jsem tam, kde mám být v ten správný čas."

na chvíli se odmlčel a pak dodal:

"Ale rád bych se na nějaký čas zdržel tady s tebou, pokud budeš chtít?"

Tázavě a jakoby s malým ostychem se na em podíval.

Em se zaradovala, vesele přikývla a pak Dollera obejmula. Pak mu tiše zašeptala:

"Ano, budu moc ráda a těším se na všechno, co spolu zažijeme."

Doller ji k sobě přitiskl o něco pevněji a em pochopila, že z něj právě promluvila vděčnost.

ZÁVĚR

Em se ze svého snového příběhu už nikdy neprobudila, protože se stal její realitou. V kouzelném domě už s Dollerem zůstala.

A co se stalo s kouzelným pláštěm? Ten svůj si nechala, aby ho mohla jednou předat svým dětem, ale pořád o něj pečovala s láskou.

A jedno malé tajemství...

Em se naučila kouzelný plášť vytvořit. Každý plášť, který vytvořila, pak posílala do světa někomu, kdo to zrovna potřeboval.

Jedním z jejich PŘÁNÍ bylo:

Aby se potkali všichni, kterým plášť na jejich cestě pomohl a aby z něj společně vytvořili jeden veliký, takový, který pak pomůže všem.

A co em, Doller, kouzelný pokoj a kouzelný dům?

Kouzelný pokoj nakonec nazvaly NÁŠ POKOJ, protože jejich cesty a sny byly natolik společné, že se rozhodli je spojit a jít jednou společnou cestou snů.

A kouzelný dům?

Byl pořád kouzelný a setkávaly se v něm všichni, kdo se měli kouzelný plášť a nebo se s ním chtěli naučit pracovat. Bylo to krásné místo plné radosti, otevřenosti, tvořivosti a veliké lásky.

A to je konec příběhu nebo spíš začátek?

Pojďte si napsat svůj příběh, je přece Váš, tak jak by měl vypadat?

Vzpomínejte, hledejte a učte se...vše pak přijde samo.

S vděčností a láskou em



PRVNÍ POKOJ