EM aneb průvodce

Jak začal příběh EM?

A na co se díky tomu můžete těšit?

JAK ZAČAL PŘÍBĚH EM

Vše se začlo dít, tak nějak samo. Trochu jsem přehodnotila jsem svůj život. Začala jsem si uvědomovat své hodnoty, sny, touhy a představy o tom, jak by měl můj život vypadat. Proto jsem odešla z práce, kterou jsem sice milovala, ale věděla jsem, že už bych měla směr mé cesty trochu změnit a začít předávat dál, to co jsem se naučila a co jsem si uvědomila.

V lednu jsem začala tvořit Diář & Deník JSEM. Hlavní myšlenkou bylo nalezení životní rovnováhy. Další částí bylo pochopení životní rovnováhy skrze inspiraci. Vytvořila jsem tedy dva produkty, které spolu úzce souvisí. Inspirace a myšlenky mi chodili samy a já jsem naprosto věřila, že je tohle ta správná cesta a tak jsem na ni vykročila. Viděla jsem cíl a důsledně jsem si za ním šla. Následovala jsem hlas svého srdce nebo chceme-li duše.

Co jsem si uvědomila? 

Naše myšlenky jsou často tak rychlé, že až když zastavíme tak si uvědomíme, že jsme předběhli dobu. Je to stejné, jako když píšeme příběh. Pokud máme úvod a závěr je to skvělé, protože už zhruba víme, jakým směrem se bude náš příběh vyvíjet. Co se ale stane, když z úvodu přeskočíme rovnou na závěr? Bude někdo tento příběh číst? Asi ne a možná právě proto, že mu bude chybět to podstatné: "náplň příběhu."

Pak přišel den uvědomění. 

Uvědomila, že to všechno šíleně honím. Dělala jsem několik věcí současně. Někdy to není špatné, ale v tomto případě jsem se už potřebovala rozhodnout. A moje otázka zněla: Žiješ svůj život? 

A tak jsem se rozhodla a začala psát svůj příběh. Hledala jsem smysl. Smysl všeho, co se kolem mě děje. Uvědomila jsem si, že smyslem mého života je naplňování mých hodnot.

Moje heslo v tu dobu bylo:


"Nikdo neřekl, že máš být nejlepší, ale že máš ze sebe vydat to nejlepší."


A tak jsem začala hledat cestu, jak mohu žít v rovnováze. Rovnováha pro mě znamenala dělat to co mě baví a v těchto oblastech se zlepšovat, abych tak mohla pomoct někomu dalšímu. 


JAK PŘÍBĚH POKRAČOVAL

Půl roku jsem se věnovala práci na Deníku&Diáři, při práci a po večerech. Často jsem jela nadoraz svých sil, ale zároveň jsem se snažila všechnu svou práci zodpovědně zvládat. Zahájila jsem kampaň na Hithitu. Vzorky D&D jsem nechala vytisknout za běhu a za cenu, která byla v té době pro mě opravdu celkem dost (cca za deset tisíc). Když se mi vzorky dostaly do ruky věděla jsem, že to má ještě spoustu much a že s produktem sama nejsem spokojená.

Moje očekávání bylo jiné a zřejmě prostě ještě potřeboval celý projekt čas.

Po krátkém zklamání, když se na projekt nepodařilo vybrat, jsem trochu zpomalila. Asi na týden jsem se zabrala do úplně jiných rutinních činností, abych svým myšlenkám dala prostor se usadit.

A pak jsem si vytvořila novou strukturu. Nejdřív jsem se zamyslela, zda je to opravdu to co mě vede za mým posláním. Bylo to celkem rychlé, cítila jsem, že jdu správně.

Nasbírala jsem sílu a vykročila znovu. Dělala jsem stejné kroky jen s větším klidem, trpělivostí a rozvahou.



"Sílu, kterou v sobě máme objevíme, jakmile vykročíme tam, kam nás naše srdce táhne. Každé rozhodnutí třeba není jednoduché, ale už víme, že je správné." 


Co mě hnalo kupředu?

Řekla bych, že mě vedla víra. Víra se postupně měnila v touhu, která pramenila z euforie, kterou jsem denně zažívala. Vysvětlením je pochopení a nalezení části svého poslání, třeba právě díky inspiraci, která je absolutní a je všude kolem nás.

Pokud tedy na situaci nahlížíme s vírou, že vše co se děje je pro nás právě v daný okamžik to nejlepší, začneme chápat souvislosti a necháme se vést. Proto nejde říct, že bychom chtěli vrátit čas, protože když by se vše odehrálo jinak, byl by to jiný příběh, ale tohle je "náš příběh". Každý máme svůj a každý ho můžeme vyprávět.

CO VZNIKÁ aneb O CO SE JEDNÁ 

Vzniká příběh a vzniká projekt, který pomůže tomu, kdo to v dané chvíli bude potřebovat.


"Úvod mám připravený, závěr taky a náplň příběhu ještě propracovávám a přikrášluji."


Když jsem byla malá, lidé mi říkali: Zaměř se na jednu věc a tu dělej pořádně. Ale jen na jednu!

Ale už mi neřekli, co to vlastně ta jedna věc je a nevysvětlili mi proč vlastně na jednu? A už vůbec mě nenaučili se ptát...

Učili mě, že cílem je práce a že práce je dřina. Že je to pozice, do které člověk nastoupí až dokončí školu a "začne život". Že přijde fáze, kdy je dospělý. Z počátku jsem to přijala a snažila jsem se v tomto systému fungovat, ale po několika marných pokusech jsem zjistila, že tato cesta není pro mě.

Chtěla jsem něco jiného, věděla jsem, že může být něco víc a tak i přes své obavy a strachy jsem do toho šla. Už to bude deset let co jsem dokončila střední školu. Po cestě jsem sbírala různé zkušenosti. Prošla jsem několika zaměstnáními, kde jsem se učila různé dovednosti. Nejvíc jsem se, ale učila ze vztahů s lidmi kolem mě. Ať už to byly tedy vztahy zaměstnanecké, kamarádské nebo pracovní. Práce mě vždy chvíli bavila, ale po čase už mi tam nebylo dobře. Zjistila jsem, že jsem jednoduše předala to, co jsem měla a měla jsem jít dál. Věděla jsem, že je něco většího a to "něco" jsem se rozhodla hledat.

Proč vzniká projekt? 

Po čase jsem zjistila že to "něco" je vlastně poslání. Hledala jsem tedy své poslání a přišla jsem na to, že mé poslání je předávání. Předávání zkušeností, dovedností, energie, radosti, lásky. A uvědomila jsem si, že mým úkolem je najít způsob, jak pomoci lidem kolem mě, aby věřili a nalezli cestu ke svému poslání.

A jsem šťastná, že už teď vím, jak a proto jsem na této cestě. Vím kam jdu a vím, že se po své cestě budu ještě hodně učit, ale není tohle právě naším smyslem?

Mým smyslem je pomoct lidem "otevřít srdce". Aby nám tady společně bylo dobře, abychom si uměli pomáhat, abychom se podporovali v tom, když děláme něco rádi a s láskou.

A tak vzniká: 

PRŮVODCE EM

...aneb...

CESTA ZA PŘÍBĚHEM


O co se jedná? 

Jsem tady, abych byla pro Vás oporou, podporou či průvodcem Vašeho poslání. Věřím, že každý jsme jiný a v našich odlišnostech je právě ta síla, která nás spojuje. 

a proto pomáhám lidem:

...učit se ptát..

...nalézat smysl jejich života...

aneb

...PSÁT VLASTNÍ PŘÍBĚHY...

Současně pracuji na nástrojích, které Vám k tomu můžou pomoci a spolupracuji na nich s lidmi, kteří jsou pro mě inspirací. Věřím, že je důležité naučit se spolupracovat a předávat ze sebe to nejlepší, co v daný okamžik můžeme.


"Jsme tady společně a proto si tvořme náš svět kouzelným místem."


NA CO SE TĚŠIT?

1. Můžeme se společně potkat a nalézt Vaše poslání.

2. Nástroj v podobě deníku/ diáře /průvodce, který Vám pomůže na Vaší cestě.

3. Knihy, které ještě hledají své jméno a píší se našimi příběhy.


těším se na každé setkání s Vámi

s láskou em