Jak respektovat sebe a druhé?

Asi před třemi lety se mi do rukou dostala knížka Respektovat a být respektován. Kniha pro mě nebyla až tak zásadní, jako kurz Respektovat a být respektován od manželů Kopřivových, který jsem měla možnost navštívit.

Přínos, kterým pro mě tento kurz je nepopsatelný, ale pokusím se Vám aspoň trochu nastínit své dojmy:)

Celý kurz byl rozdělen do několika víkendových bloků. Každý blok byl zaměřen na jiné témata, která na sebe navazovaly. Mezi jednotlivými víkendy bylo vždy dost času na vstřebání informací a mimo jiné vznikl prostor, abychom své vědomosti začali uvádět do praxe. Mám ráda tyto kurzy, protože se potkávám s podobně zaměřenými lidmi. Společně chceme růst a vytvářet svět kolem sebe lepším místem. A tady tomu nebylo jinak. Po celou dobu kurzu byl prostor vyplněn nádhernou respektující atmosférou, ve které nikdo nikoho nehodnotil a neposuzoval.

Co jsem si z kurzu odnesla?

Jiné myšlení, novou životní filozofii, mnohem více otevřené srdce, praktické informace, poznání skvělých lidí, zlepšení vztahů v rodině, respektující pohled na výchovu dětí...

Pro koho kurzy jsou?

Pro lidi, kteří chtějí zlepšit svůj partnerský vztah. Pro toho, kdo se zajímá o potřeby svých dětí a chce své děti vychovávat, jak nejlépe dovede:) Pokud chcete poznat sami sebe a pochopit své potřeby a pocity.

Kurzy:

vybrat si můžete zde

Výhodou kurzů je, že si můžete vybrat s široké nabídky míst v ČR. Jedná se také o komunitu lidí, kterou, tak společně vytváříme. Můžete tak sdílet své zkušenosti a vzájemně si pomáhat ve zkvalitňování Vašich vztahů se svými blízkými a přáteli:)

Chtěla bych poděkovat Tatjaně a Pavlovi, manželům Kopřivovým. To co děláte, je úžasným přínosem pro celou společnost. Jsem vděčná, že jsem Vás mohla potkat.

s láskou Em

(příběh níže)

Příběh Em...

Respekt je slovo, které jsem jako dítě vnímala naprosto jinak než teď. Když jsem byla dítě a ve školních lavicích bylo mluveno o respektu, bylo to vždy jen z jedné pozice. Role autority, ať už to byl učitel nebo člověk, který byl starší než-li já.

Vnímala jsem, že bych měla prostě dělat to, co mi autorita řekne a i když se mi to někdy nelíbilo, prostě jsem byla v roli "hodné holčičky" ne vždy, ale často to tak bylo.

Prošla jsem si základní školou na menším městě na jihu Moravy. Tu školu jsem milovala, tvořila jsem a možná i díky rodičům, kteří mi dávali dostatek volnosti a svobody jsem se mohla rozvíjet. Následovalo moje rozhodnutí začít chodit na gymnázium a tak jsem nastoupila do šesté třídy, do primy. Nikdy jsem nebyla nijak zvlášť chytré dítě. Předměty jako byla matematika, chemie, fyzika mi byly vždy vzdálené. Až postupem času jsem pochopila, že mi nikdy nebylo vysvětleno učivo a vlastně ani smysl proč bych se informace měla učit.

A protože jsme každý jiný a já až teď zjišťuji, že je pro mě důležité vědět PROČ. Proč některé věci dělám. Potřebuji mít jasno "KAM JDU" a vidět za prací, učivem, hlubší smysl.

A tak jsem navštěvovala gymnázium. Do hlavy jsem si nesmyslně tlačila šílené množství informací a dat, které mi dohromady nedávaly vůbec žádný smysl. Chyběly mi souvislosti a důvody "proč?". Den po dni jsem si snižovala sebevědomí a svou víru v sebe.

Ale nic není tak černé, jak se zdá :) A protože jsem od přírody pozitivní typ člověka, tak jsem si vždy našla důvod proč se smát a za co být vděčná. Škola sice stála za nic, ale za to jsem měla kolem sebe naprosto úžasné spolužáky a kamarády, kteří pro mě byli mnohem důležitější. A tak jsem si užívala svého dospívání.

V deváté třídě nebo-li v kvartě jsem už věděla, že další čtyři roky ponižování, ze stran kantorů nevydržím. Tak jsem se i přes úžasné lidi kolem sebe(své spolužáky), rozhodla školu opustit. 

Dostala jsem se na střední grafickou školu na vysočině. Školu jsem začala navštěvovat v mých čtrnácti letech. A protože jsem byla ještě dítě, tak jsem brala vše tak nějak, jak to přicházelo a moc jsem nad tím nepřemýšlela. S odstupem času mi vše začalo dávat smysl.

Skočila jsem úplně do jiného typu vzdělávání. Přístup profesorů byl absolutně jiný. Já jsem si poletovala svým životem a vesele se rozvíjela a tvořila :) Moc jsem si užívala těchto studentských let. Mezi mnou a učiteli byla mnohem větší důvěra, než jsem znala z předešlé školy. Učitelé byli víc průvodci než poučující autority. Předkládali před nás příležitosti a na nás bylo na ně reagovat:)

Zpětně vím, že bych dnes některé příležitosti, které jsem tehdy měla, využila mnohem více, ale to už je škola života :D


"Kdybychom měli moudrost, kterou máme v tomto okamžiku, o něco dříve,

jistě bychom se zachovali jinak.

Ale moudrost získáváme právě učením a poznáváním."


Jsem vděčná, že jsem si mohla zažít oba protipóly vzdělávání. Kdybych je neprožila, nedokázala bych pochopit proč je respektující výchova, tak důležitá. Věřím, že se věci dějí přesně tak, jak se odehrát mají a my jsme se jednoduše už jako děti (malé čisté duše), rozhodli zažít právě to, co prožíváme :)

A proto:

Zkusme se na každého člověka podívat z pohledu lásky.

Všichni chceme lásku a pokud se někdy hněváme, pak je to většinou způsobeno situací, která je před nás postavena.

POKUD POCHOPÍME SVÉ POTŘEBY A DOKÁŽEME JE NAPLNIT, MŮŽEME TAK POMOCI I OSTATNÍM. JEN TÍM, ŽE MY SAMI BUDEME SPOKOJENI A BUDEME ZÁŘIT LÁSKOU :)


Děkuji, že jste tady...

Krásný den Em