Jak využívat technologie a nebýt jejich "otrokem"?

Technologie jsou nezbytnou součástí našeho života a předpokládám, že tomu tak ještě nějaký čas bude (pokud se tedy nerozhodneme, že se staneme poustevníkem a neodstěhujeme se třeba na pustý ostrov, kde se můžeme izolovat od ruchu kolem nás).

Každá doba sebou nese určité problematiky, které bychom neměli přehlížet, ale spíše se s nimi učit žít. Trápila mě představa lidí, co spolu komunikují více online než osobně. A tak jsem se o toto téma začala zajímat více. Asi před rokem jsem objevila projekt s názvem Replug me, jehož zakladatelka je Karolína Presová.

A tak jsem se hned přihlásila na workshop s názvem Unplugged Brno. Workshop měl několik částí: diskuzní, prožitkovou a nakonec byl obohacen o závěrečnou meditaci :)

Další kroky mě vedly na druhý workshop, který se týkal dětí: DigiDěti.

Učím ve škole, kde se s problematiku technologií řeším téměř denně, proto mě toto téma začalo zajímat z pohledu dětí a rodičů (zároveň mě trochu děsila představa, že bych v této době jednou měla mít své vlastní děti).

Po workshopu jsem si byla schopná odpovědět na své otázky a utvrdila jsem se ve svém přesvědčení, že základem je otevřená komunikace mezi rodičem a dítětem. Je potřeba naučit se v této době žít a ne něco zakazovat nebo posuzovat, ale jednoduše naučit se technologie používat :)

Děti jsou přece odrazem nás samotných. My dospělí jim jdeme příkladem.

Tak si pojďme odpovědět na otázky:

Jak často technologie používáme?

Nabízíme dětem více prožitky skrze tělo nebo jim častěji zapínáme obrazovky?

Když s dítětem trávíme společný čas, jsme plně přítomni?

Snažíme se pochopit "svět" svého dítěte?

Přeji Vám krásný klidný den Em

(příběh níže) 

Z deníku Em... | 7.4.2018

Včera jsem byla na úžasném workshopu Unplugged. Jak pracujeme s technologiemi? Jak moc nás technologie ovlivňují a odpojují od nás samotných?

Myslím si, že většina z nás je až příliš fixovaná na telefony a počítače. Ale rozhodnutí, jak moc je budeme využívat je na nás! Můžeme přece občas mobil nechat doma nebo ho přestat tolik kontrolovat. Žijme více spolu a neodpojujme se, ale naopak se sjednoťme. Důvěřujme našim pocitům, naslouchejme a přijměme je.

Jsme v době, která je příliš rychlá. Vykročíme, ale nevíme přesně kam. Jak důležité je pro nás zpomalení?

Už se Vám někdy stalo, že prostě jen jdete a nevíte přesně kam a najednou naše kroky něco zastaví a vy stojíte na místě, jako přikovaní a je Vám naprosto skvěle. To je chvíle, kterou je zapotřebí si vychutnat. Jste sami, všude kolem Vás se rozprostírá tma a vy vidíte jen světla, která Vás ubezpečují o tom, že tu nejste sami. V tom okamžiku, kdy se zastavíte, jakoby se zastavilo i veškeré dění kolem Vás a vy máte pocit neskutečné lásky ke všemu a ke všem. Myšlenky poletují kolem Vás a uvnitř sebe cítíte neskutečný klid. "Zpomalení, nadechnutí a zastavení", to je to, co potřebuje každý z nás. Začínáme si vše více uvědomovat, ta chvíle zpomalení a ztišení naší mysli, nám dodává sílu. Je to víra v nás a v to, že jsme přesně tam, kde máme být.

Jak moc důvěřujeme svým pocitům a jak moc se podle nich řídíme?