Jsou kurzy herectví pro mě?

Chcete se stát hercem? Lépe pracovat se svými emocemi? Naučit se pracovat s hlasem?

Práce s tělem, emoce, rétorika a pohyb na jevišti! 

www.kurzyherectvi.cz

Před půl rokem jsem se přihlásila na kurzy herectví do divadelního studia PARADOX v Brně. Kurzy vedl Honza Lepšík, který byl naprosto skvělým průvodcem :)

O Honzovi více zde: www.kurzyherectvi.cz/o-nas

Průběh kurzů?

Kurzy byly rozděleny do sedmi týdnů. Pravidelně jsme se s účastníky kurzů scházeli každý čtvrtek odpoledne. Kurzy byly velmi krásně naplánovány. Každá lekce byla zaměřená na něco jiného (emoce, rétorika, improvizace, pohyb na jevišti). V posledních hodinách jsme nacvičovali závěrečné vystoupení. Honza nám napsal scénář na míru a už jsme hráli :)

Co jsem si odnesla?

Asi nejde popsat slovy, jak moc jsem si z kurzů odnesla. V první řadě to bylo poznání skvělých lidí, s některými se setkávám stále. Moc se mi líbila i různorodost účastníků. Každý jsme přišli na hodiny herectví úplně s jiným záměrem a s takovou zvláštní vnitřní odlišností. Možná právě proto jsme byli skvělý tým. Každý jsme respektovali potřeby toho druhého a naše setkávání se neslo v duchu velmi příjemně stráveného společného času.

A protože momentálně učím děti ve škole, tak mě hodně obohatila práce s hlasem. Barvou hlasu dokážeme vyjádřit mnoho pocitů, když nám slova nestačí. Úžasná hodina byla také improvizace, pohyb na jevišti a v neposlední řadě samozřejmě práce s emocemi. Uvědomila jsem si, jak je pro herce těžké do své herecké role vstoupit, ale jak je častokrát ještě těžší naučit se z ní vystoupit a emoce "své postavy" si neuchovávat v sobě.

Poděkování

Jako odměnu za úspěšné vystoupení nás Honza pozval na představení Faust, do divadla Husa na provázku, kde jsme ho mohli vidět v roli herce:) Ještě jednou děkuji Honzovi, za úžasný kurz a čas, který nám věnoval.


" Každý máme v našem životě spoustu životních rolí, ale která je ta naše opravdová, hledáme celý život."


s láskou Em

(příběh níže)

Příběh Em...

Byla jsem ještě malá holka, která zkoumala svět kolem sebe s velkým nadšením. Milovala jsem tanec, zpěv (hudbu obecně), výtvarné umění a vždy jsem byla taková "malá herečka". A možná právě proto, že moji rodiče byli skvělí učitelé, kteří své povolání brali jako poslání (aspoň tak si to pamatuji ze svých dětských let:). Mamča trávila své odpoledne učením dětí ve sboru a dramatické výchově. Taťka byl úžasný hudebník, který skládal své vlastní songy a když chytil do ruky jakýkoliv nástroj, tak na něj prostě uměl hrát :D (jej to jsem mu záviděla)

A tak jsem už od malička byla vedena k umění, ale vždy přirozeně. Dramaťák jsem milovala, hráli jsme prožitkové hry, zpívali jsme a nebo vystupovali :)

A když jsem vyrostla, tak jsem si podle společnosti naprogramovala do hlavy "kód přesvědčení", že bych měla dělat jednu věc a té se věnovat pořádně...a tak jsem touto cestou šla!

Zvolila jsem si grafiku a začala studovat. Hudba a dramaťák šli stranou. Až po několika letech mi došlo, jaká je to všechno blbost :D Každý jsme prostě jiný a pokud někomu vyhovuje soustředit se na jednu věc a tu dělat na maximum, tak Vám gratuluji...je to skvělé! Tím spíš, když víte, co ta Vaše životní touha a poslání je. Nicméně já jsem prostě z té druhé skupiny lidí, kteří létají, hledají a poznávají všude možně kolem...

Díky zjištění, že jsem prostě jen z "jiného těsta" jsem si dovolila začít vzpomínat na dětství. A tak jsem před pár lety odstartovala přesně tam, kde se mi někdy v 17 letech přetrhla nit a začala jsem se věnovat všem svým koníčkům, na které jsem dříve neměla čas.


"Přeji Vám, abyste na nic nečekali a dělali přesně to, co Vás v životě naplňuje. Neexistuje žádný důvod proč byste právě vy nemohli. Můžeme dělat vše, co nám naše mysl dovolí. Tak ať je Vaše mysl čistá, jak jen to jde :)"


s láskou Em