Návštěva jeskyní a jejich tajemství?

Jaké krásy se skrývají pod zemí?

Co nemáme nebo máme vidět či nepřehlédnout?


Již nějakou dobu jsme měli, s dětmi ze školy, naplánovaný výlet do Punkevních jeskyní. Naším cílem bylo navštívit propast Macochu.

Pamatovala jsem si propast ze svého dětství, ale už jsem si nevzpomínala na cestu ani kouzlo podzemního světa. Moje úžasná kolegyně a kamarádka celý výlet naplánovala a tak jsem v den výletu byla pro děti spíše kamarádka „do deště".


JAK TO CELÉ ZAČALO?

Den před výletem jsem zmapovala počasí a bylo docela jisté, že se den neobejde bez trocha deště. V úterý večer jsem si nachystala pláštěnku a těšila se, že aspoň zažijeme příjemnou vůni probouzející se přírody. 

Ráno opravdu začalo deštivě, nicméně s tím jsem počítala a tak jsem vyrazila do školy pro děti. Výlet začal podle plánu. Nejdříve jsme se dopravili na hlavní vlakové nádraží trochu ve spěchu, ale s úprkem pro lístky jsme vše na minutu přesně stihli (štěstí?).

Čas ve vlaku jsme úžasně využili povídáním a svačením. Vystoupili jsme v Blansku a odtud nás autobus zavezl na zastávku Vilémovice rozcestí. Ze zastávky to k hornímu můstku Macochy nebylo příliš daleko, řekla bych něco kolem jednoho kilometru.

Už tady se ozvaly první dětské hlásky: "Míšo, já už nemůžu". To jsme zvládli společnou diskuzí...co chceme, kam jdeme a jak jsme vděční, že si můžeme užívat toho, že máme možnost kráčet a radovat se z chůze či poloběhu:)


JSME SKORO TAM?

Tak a byli jsme nahoře a libovali jsme si kolik máme ještě času. Prohlídka Macochy nám měla začínat ve 12:20 a tak jsme využili vyhlídek a pozorovali jsme úžasnou tehdy ještě "trochu" deštivou přírodu. Kolegyňka dětem vyprávěla pověst Macochy (obdivuji, když si někdo tyto příběhy pamatuje a může je předat, já je totiž většinou zapomínám).

A byl čas vyrazit k propasti. Kolem dvanácté hodiny jsme vyrazili dolů k Macoše. Mělo to být maximálně 15min. Děti s natěšením cupitaly a po cestě ještě stíhaly sledovat předhánějící se šneky, sbírat šťovíky a přitom sledovat do jaké kaluže zrovna šlapou :D

JDEME SPRÁVNÝM SMĚREM?


Celkem svižně jsme seběhli naučnou stezku, která vedla k propasti. Před námi se objevila asfaltová cesta.  Mohli jsme jít dvěma směry. Buď doprava a nebo doleva. Já jsem šla vzadu a motivovala nebo popoháněla děti vzadu (záleží, jak to vezmeme:D) a nad cestou jsem nijak nepřemýšlela...prostě jsme šli za davem.

Zvolili jsme cestu doprava. Šli jsme. Stále jsme šli a stále jsme šli. Když uplynulo asi 20min a bylo cca 12:40, tak už to začalo být zvláštní. Rychlejší skupinka vpředu nasadila sprinterské tempo, abychom to stíhali a my ostatní prostě cupitali dál a dál. Do toho začínalo pršet víc a víc a tak jsme byli všichni vděční, že máme ty úžasné kusy oblečení, kterým se říká "pláštěnka":D  

Už jsme všichni asi tušili, že jdeme špatným směrem, ale nějak ne a ne zastavit a tak jsme pokračovali dál v domnění, že jsme jen zvolili delší cestu, která nás "na dané místo" (náš cíl), dovede o trochu později.


Po cestě jsme potkávali zajímavé artefakty. Řekla bych, že život nám přináší odpovědi na naše otázky velmi jasně a někdy až vtipně.

"Máme oči otevřené?"


Asi po hodině rychlé chůze jsme dorazili k rozcestníku. Ten nám potvrdil, že se od Macochy vzdalujeme. Ušli jsme skoro 3,5 kilometru opačným směrem a tak jsme se zastavili. S dětmi jsme probrali možnosti. Zavolali jsme na informace punkevních jeskyní a nakonec jsme zvolili cestu zpět. Déšť začal přidávat na síle, ale řekla bych, že už prostě doslova nebyla jiná cesta než kráčet kousek zpět, ale už jsme věděli kam jdeme. Naše kroky jsme trochu zvolnili, ale věděli jsme, že nás stejná štreka čeká ještě jednou.

Děti byly naprosto úžasné!! Pár hlásků se po cestě samozřejmě ozvalo, ale myslím si, že to nebylo nic, proti tomu, co jsme překonaly a jakou sílu v sobě tyto malé dušičky nalezly. 


„Ťapali jsme, promáčení na kost, ale s vírou, že dojdeme k našemu cíli.

A došli jsme:)"


CO NAVŠTÍVIT? 


Při příchodu pro nás byl hned velikou odměnou obchůdek se suvenýry. Nádherná a okouzlující energie kamenů uchvátila i mě a tak jsem hned zakoupila kamínek, který mě zaujal. Určitě navštivte obchůdek se suvenýry v hlavním vstupu do Macochy (ve vestibulu). Usměje se na Vás úžasná paní a poradí Vám pokud budete potřebovat. K dětem byla velmi milá a trpělivá. Děkuji Vám a naviděnou :*


Ráda nakupuji drobnosti. Někdy nevím proč je kupuji, ale později to zjistím. Předměty většinou nejsou určeny pro mě, mám jen za úkol "poslat je dál." Někomu komu udělají radost.

Jsou to předměty, do kterých vložím svoji energii a pošlu nabité dál. Miluji to:)

Nazývám to: "Předávání energie."


TAJEMSTVÍ PROPASTI?


Pak už nás čekala návštěva propasti Macocha. Zima byla tak veliká, že nám aspoň potom venku už nebyla. Děti byli zvídavé a když jeden ze žáků(prvňák) hned pojmenoval co je to stalagmit, stalaktit a stalagnát opět jsem byla v úžasu. Opět jsem se utvrdila v tom, že děti se učí to co je zajímá a to často mimo budovu školy a samy dobře vědí co je jejich posláním :)

Zaujaly mě data, kdy byla hlavní část punkevní jeskyně zatopená,

Bylo to v letech 1917 a 1938! Náhoda? nebo nám už tehdy chtěla příroda něco sdělit?

Dnes, 22. května nám pan převozník řekl informaci: "Je dobře, že jste tady dnes, jestli bude pršet stejně jako dnes i zítra, tak už byste se na loďce nesvezli, protože voda stoupne a nebudeme moci projet."

Věřím, že každý z nás jsme v pravý čas, na pravém místě. A stejně tak rozumíme SOUVISLOSTEM, kterým rozumět můžeme. Některé pochopíme později a některé pochopit v daný čas prostě nepotřebujeme:) Ale někdy je volba na nás a je potřeba se rozhodnout, protože pokud budeme dlouho váhat může být pozdě.


Tak jako příroda má svůj rytmus a svá tajemství i naše životy mají své. Ty jsou protkány "náhodnými" či "nenáhodnými" setkáními.


Přji Vám krásné tajemné prožívání životů

s láskou em